Doba je pohnutá, doslova, národy se daly do pohybu směrem k nám. My zdánlivě setrváváme ve svém každodenním životě, ale jen na povrchu. Za kulisami našich tváří se daly do pochodu myšlenky a neklid mysli se dere ven. Je slyšet hodně předsudků, soudíme běžence předem třeba z obavy před Islámem, vidíme je jako nepřátele proto, že v Koránu jsou pasáže jako ta následující 5:82 A věru zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících, jsou židé, a ti, kdo k Bohu přidružují; a zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími přáteli věřících, jsou ti, kdož říkají: „Jsme křesťané!“
A jsme-li tedy právě my křesťané, jsme oprávněni soudit předem někoho, koho ani osobně neznáme, aniž by on mohl říci, v co sám skutečně věří? Co nás vede k těmhle soudům? Strach bývá rychlý soudce ...
Máme ve všech běžencích vidět potencionální nepřátele, skrytou armádu, která jen předstírá, že prchá, ale ve skutečnosti nás chce zničit?
A co pak lidé kolem nás, v práci, sousedé, nemusí být přece nutně vyznavači Islámu, aby nám usilovali o život. Ano, můžeme vidět jako nepřátele vlastně všechny lidi kolem nás, protože nikdo předem neví, co vše se v někom skrývá / Man weiß eben nie vorher, was alles in jemandem steckt / Sami hledáme v životě vlastní šanci, přejme ji i druhým,
Je projev víry v Krista odmítnout muslimy en bloc kvůli neslučitelnosti s naší křesťanskou kulturou?
Je tenhle postoj výrazem zdravé křesťanské víry? Má být křeťanská víra sebeochranitelská?
Byl Ježíš sebeochranitel a jeho motivací strach o vlastní existenci?
Odpovězte si sami. Pokud je tomu tak, něco v Bibli úplně nesouhlasí.
Ježíš říká: "Milujte své nepřátele…“ (Mt 5,44 ) Ježíš řekl svým učedníkům: „... Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. ... Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. ... Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.“ (srov. Mt 5,38-48)
Papež František uvedl v jednom svém kázání „Právě v tom spočívá darování sebe samého – dát srdce těm, kteří nás nemají rádi, působí nám zlo, tedy nepřátelům. V tom je novost evangelia.“ Ježíš nám totiž ukazuje, že mít rád ty, kteří mají rádi nás, není záslužné, protože totéž činí hříšníci. Křesťané jsou však povoláni milovat svoje nepřátele: »Prokazujte dobro, půjčujte a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná«. Zajisté nesnadná novost, kterou je obtížné uskutečňovat, ale v tom spočívá následování Ježíše“.
Já bych dodal, že pokud toho však nejsme schopni jako křesťané, pak můžeme sebelépe znát Bibli a technokraticky ji vykládat, ale smysl evangelia míjí naše srdce.
Hans Küng, ekumenický teolog, kněz a autor se v knize Ježíš zamýšlí nad smyslem kázání na hoře – str.102: „Toto je hlavní jmenovatel kázání na hoře: staň se Boží vůle!
Provokující poselství. Relativizace Boží vůle už je pryč…Pouze rozhodným, upřímným konáním Boží vůle se člověk podílí na příslibech Božího království. Boží osvobozující požadavek je ale radikální. Odmítá kazuistický kompromis. Překračuje a prolomuje světská omezení a právní pořádky. Vyzývající příklady kázání na hoře právě nechtějí udávat zákonné hranice: pouze levá tvář, dvě míle, plášť – tady přestává všechno. Boží požadavek apeluje na velkorysost člověka, má tendenci vyžadovat víc. Vyžaduje bezpodmínečnost, neomezenost, všechno.“
Ano, teprve až dáme i naše celé srdce, až pak nás Jeho evangelium opravdu zasáhne a pocítíme, co znamená Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. 1 januv 4,18
Komentáře
Okomentovat