Doba je pohnutá, doslova, národy se daly do pohybu směrem k nám. My zdánlivě setrváváme ve svém každodenním životě, ale jen na povrchu. Za kulisami našich tváří se daly do pochodu myšlenky a neklid mysli se dere ven. Je slyšet hodně předsudků, soudíme běžence předem třeba z obavy před Islámem, vidíme je jako nepřátele proto, že v Koránu jsou pasáže jako ta následující 5:82 A věru zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících, jsou židé, a ti, kdo k Bohu přidružují; a zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími přáteli věřících, jsou ti, kdož říkají: „Jsme křesťané!“ A jsme-li tedy právě my křesťané, jsme oprávněni soudit předem někoho, koho ani osobně neznáme, aniž by on mohl říci, v co sám skutečně věří? Co nás vede k těmhle soudům? Strach bývá rychlý soudce ... Máme ve všech běžencích vidět potencionální nepřátele, skrytou armádu, která jen předstírá, že prchá, ale ve skutečnosti nás chce zničit? A co pak lidé kolem nás, v práci, sousedé, nemusí být přece nutně vyznavači Isl...