19.12.2013 O vnitřní svobodě
K tomuto krátkému zamyšlení mi byl inspirací diskusní večer s titulem VÁCLAV HAVEL: PROBLEMATICKÝ POLITICKÝ ODKAZ v Dominikánské 8 proběhlý včera 19.12.2013
Ze 4 pozvaných hostů mne zaujal nejvíce pan Pavel Fišer a tak jsem se po skončení oficiální diskuse osmělil položit mu neformálně své dotazy.
Uvedl jsem svou otázku slovy, že jsem věřící a pan Václav Havel je pro mne jistou duchovní inspirací a vnímám, že jeho velkým tématem byla svoboda, vnitřní svoboda a chtěl bych se dozvědět, zda přitom zároveň věřil
v Boha, čímž jsem si dosud nebyl zcela jist.
Přišlo mi, že se tak nikdy zcela jednoznačně nevyjádřil. Pan Pavel Fišer se na mně vážně podíval a odpověděl ve smyslu, že to není docela pravda.
Řekl mi, že z více míst v jeho díle je znát, že v Boha věřil. Pan Pavel Fišer je sám věřící, to dává tomuto tvrzení jistou váhu.
Jeho odpověď je mi povzbuzením, že i v odkazu VH nadále mohu hledat inspiraci, protože věřím,
že jako křesťané máme přímo vyzařovat vnitřní svobodu jako světlo naší víry.
Mohu-li uvést z evangelia povrzení, že Ježíš nám přináší vnitřní svobodu, pak jedno místo jsem našel
v Kázání v Nazaretě z Evangelia Lukášova
4: 16 "Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma.
17 Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
18 ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu."
Věřím, že se zde nemyslí jen svoboda vnější, ale svoboda vnitřní.
Aby nás propustil ze zajetí nejistot a strachů, závislostí a nenávistí, lží a přetvářky, pýchy a marnosti.
Přeji všem svátky naplněné radostí, pokojem a vniřní svobodou.
S láskou,
Luboš
lumen fidei
Komentáře
Okomentovat