My tribute to Mr.Havel , a photo by Lubovanbosch on Flickr. A vždy znovu, když jsem o tom všem přemýšlel, jsem nakonec dospěl k poznání, že naděje vnejhlubším slova smyslu není něčím, co přichází zvenčí a co mohu hledat kolem sebe v podobě příznaků, že ta či ona věc dopadne dobře, a k čemu naopak nemám žádný důvod, je-li zřejmé, že nic dobře nedopadne. Vždy znovu jsem si naopak uvědomoval, že naděje je především určitým stavem ducha a že ji - jako takovou - prostě máme, nebo nemáme, aniž byto bezprostředně záviselo na stavu věcí, které nás obklopují. Naděje je prostě existenciální úkaz, který nemá nic společného s prognostikou. Všechno se může jevit v těch nejčernějších barvách a my - z jakýchsi tajemných důvodů - naději neztrácíme, a vše se může naopak vyvíjet k naší spokojenosti a my - z neméně tajemných důvodů - naději najednou ztratíme. Jak patrno, naděje v tomto pojetí souvisí se samotným pocitem smyslu života: dokud ji máme, máme i proč žít. Projev prezidenta republiky Václava H...